Gran Turismo 7 má obnovit lásku k automobilové kultuře » Vortex
Rád bych začal tím, že jsem si konečně mohl zahrát Gran Turismo 7. Přesně takové totiž bylo moje očekávání, když jsme ještě na konci loňského roku dostali pozvánku k uzavřené novinářské prezentaci, na které se měl vedle hry samotné objevit i autor celé série Kazunori Jamauči. Bohužel, pravděpodobně i vinou trvajících opatření se vše oedhrávalo na dálku a namísto hraní připravili vývojáři z Polyphony Digital výživnou hodinovou ukázku těch nejdůležitějších částí a obsáhlý rozhovor právě s Jamaučim. Výsledkem je opravdu hodně informací, které rozšiřují dnešní State of Play a spíš než hru samotnou a její obsah pomáhají dovysvětlit filosofii, se kterou v Japonsku vznikala.
Láska k autům nade vše
Série Gran Turismo oslaví letos 25. výročí, což je první důležitá věc, u které se Jamauči ve své prezentaci sedmého dílu zastavil. Narážel na to, jak výrazně se proměnily trendy ve společnosti a kterak láska k automobilové kultuře z mladých lidí postupně vyprchala. Právě to se ale bude snažit Gran Turismo 7 změnit, a jak Jamauči uvedl v následném rozhovoru, považuje to za osobní odpovědnost a poslání. Dá se proto poměrně bezpečně prohlásit, že pokud nevíte o autech vůbec nic, mělo by se vám nové Gran Turismo zalíbit, protože vývojáři udělali první poslední, aby dostáli svému přesvědčení, že automobily jsou tím nejúchvatnějším lidským výrobkem.
Středobodem celé hry bude mapa světa, která slouží jako centrála pro veškerý obsah. Mísí se v ní původní i zcela nové prvky, vše je ale podřízeno hlavnímu vymezení GT 7, které zní dosti výmluvně – simulátor života v autě. Do něj vývojáři schovali všechno, co vás patrně napadne – od sandboxového světa, ve kterém se pohybují ostatní vozidla, přes fyzikální engine, až po tuning, dynamické počasí nebo multiplyerové závody. Snad i díky tomu nemá mít hra jasně definovaný konec a hráči by měli v ideálním případě neustále přicházet na další a další způsoby, jak si připravený obsah hry užít a najít v něm uspokojení i po několika letech hraní. Nakolik šlo jen o vzletné poukázání na očekávanou znovuhratelnost, nebo o něco sofistikovanějšího, můžeme v tuto chvíli stále jenom hádat, nezdá se ale, že by měli v Polyphony Digital problém právě s obsahem.
Obsah pro znalce i milovníky hudby
Těšit se můžete na více než 400 vozidel v rotující nabídce dealerů, stovky závodů, 34 unikátních lokací s 90 tratěmi a spoustu aktivit, závodních módů a minimálně jednu velmi výraznou specialitu. Bez dalšího zbytečného zdržování – tou největší, leč spíše nezávodní věcí Gran Turisma 7, má být GT Café. Ano, kavárna, která láká všechny milovníky aut, aby si přišli vypít některý z dostupných nápojů a pobavili se s ostatními o své vášni. Vrátíme-li se zpátky na zem, má jít o interaktivní muzeum a autoškolu zároveň, což ale v kombinaci s obrovským smyslem Polyphony Digital pro detail působí vážně dobře. Idea je taková, že do kavárny skutečně přijedete svým vozem a barista vám v rámci tzv. Menu Books předloží jeden ze 30 úkolů. Pokud jej splníte – a jedná se například o projetí konkrétní trati na čas, nebo ujetí příslušného počtu kilometrů ve specifickém autě – dostanete lekci z automobilové historie a kultury obecně. Interaktivní povídání by vás mělo přirozeně navést k tomu, co dalšího byste měli ve hře dělat a zároveň ve vás vzbudit chuť dozvědět se víc. V takovém případě se pak může stát, že do kavárny zavítá některý ze slavných automobilových designérů a ochotně vám odvypráví příběh jeho legendárního auta, které psalo dějiny automobilismu.
Dalším výrazným prvkem, který ještě nejde ve smyslu závodů úplně na dřeň, je spojení jízdy s hudbou. Pokud jste hráli předchozí díly, jste nepochybně obeznámeni s tím, jak výrazné soundtracky měly, a připravovaná novinka na tom nebude jinak. Seznam zahrnuje 300 skladeb nejrůznějších žánrů, které budou hrát v menu i během samotných závodů, pokud si to budete přát. A patříte-li k těm, kdo si „jízdu na hudbu“ užívají, pravděpodobně se vám bude líbit režim Music Rallye. Jde v podstatě o variaci na klasický time trial, kdy se snažíte před vypršením času – v tomto případě BPM, úderů za minutu – dojet co nejdál. Jenže zatímco ukázka během prezentace a nakonec i ve State of Play působila trochu nejasně a skoro se zdálo, že nic senzačního za Music Rallye není, Jamauči mě v rozhovoru vyvedl z omylu. Tedy, alespoň částečně.
Zaprvé, ukazatel ujeté vzdálenosti a na něj napojené ocenění, má prý sloužit jen jako extra vrstva motivace navíc. Pro hráče, kteří zkrátka potřebují za každých okolností soutěžit s ostatními, žádný hlubší význam ale na tomto místě prý nemá. Důležité jsou ony „beaty“, které potřebujete pro to, abyste si během jízdy mohli vyslechnout co nejdelší úsek vybrané skladby na pozadí. Rychlost jejich odečítání ale ovlivňuje tempo skladby, které se přirozeně projeví i v případě, dojde-li během písně na jeho změnu. A díky velkorysým přídavkům k počítadlu beatů pokaždé, když projedete kontrolní bránou, má v tomto režimu skutečně vznikat i prostor pro některé bláznivé kousky – hodiny či donuty, chcete-li, nevyjímaje. Stále ale nejsem úplně přesvědčený o tom, zda jde skutečně o něco, co může zabavit na delší dobu, nebo jen o vyslovený gimmick, který tam jednoduše někdo z Polyphony Digital chtěl mít.
Až na dřeň
Dejme ale tyhle úvahy stranou a pojďme konečně k samotnému závodění. Prvků, které ho ovlivňují, je nepočítaně, tím nejvýraznějším ale zůstává fyzika. Vývojáři chtěli podle svých slov zúročit 25leté zkušenosti a usilovně pracovali na všech elementech, které jsou působením fyzikálních zákonů zasaženy. Zmínili například, že jedním z poradců byl i formulový závodník Lewis Hamilton a další oslovení odborníci pocházeli například ze společnosti Michelin. Společně usilovali o to, aby byla jízda v co nejvíce aspektech realistická, i když Jamauči nevyloučil, že si díky nastavení užijí i hráči, kteří nejsou příliš zkušení. Asi nejpůsobivěji – především proto, že jsme sami nemohli hrát, ale pouze se dívat – bylo spojení fyzikálního systému s dynamickým počasím. Nejde totiž jen o obligátní déšť, ale také o vítr, který ovlivňuje přítlak a může výrazně měnit jízdní vlastnosti, což v závodních hrách nebývá příliš bráno v potaz.
Pokud bychom se ale měli bavit o dešti a vlhkých tratích, zdá se, že Polyphony Digital sahají až ke stropu současných možností. Demonstrovala to krátká ukázka na okruhu v Le Mans, na kterém začalo po startu pršet a během závodu zase přestalo. Nejprve se proměnila obloha, která, mimochodem, generuje mraky opět v souvislosti s fyzikálními pravidly GT 7, pak začalo pršet, suchá trať byla rázem plná vody a jednotlivá auta musela zpomalit a vyrovnávat se s kluzkými podmínkami. Pak ovšem následovalo autentické osychání trati s respektováním jízdní stopy, takže v místech ve stínu či na krajích dráhy se stále objevovaly kaluže a pravděpodobně tam zůstanou až do konce závodu. Bohužel, dynamické počasí nebude fungovat všude – protože je přímou součástí fyzikálního enginu – takže se týká například jen tratí jako je zmiňované Le Mans či Nürburgring.
Další věcí, která významným způsobem ovlivní jízdní vlastnosti a celkově zážitek, je přirozeně tuning. Nastavení vozu věnovali vývojáři tentokrát extra péči a přináší v podstatě hru ve hře. Komplexní nastavení vozu má podle Jamaučiho ještě podnítit zájem o celou automobilovou kulturu a umožnit vskutku nevídané věci. Třeba vhodnou úpravou udělat ze starého Volkswagenu Beetle auto stejně výkonné jako Porsche 911. Důležité je samozřejmě sledovat výkonnostní body, které pomáhají určit, do jaké skupiny auto zapadá, tentokrát je ale ovlivňuje každá jedna součástka a navíc i s kontrolou vzájemného fungování s dalšími. Vždy si proto můžete přepočítat výkonnostní body a mít jasno, jestli se ve smyslu technického nastavení blížíte kýženému cíli. Škoda jen, že setupy nebude možné sdílet – na to vývojáři reagovali tím, že každý má k dispozici jinou sadu součástek a nefungovalo by to. Jamauči nicméně řekl, že vše strukturovali do několika obrazovek, takže prý ničemu nebrání sdílet s přáteli screenshoty a nastavovat podle nich. Restrikce sdílení se nicméně nevztahuje na vizuální úpravy, tam je naopak záložka Showcase připravena na všechny možné designy a jednotlivé polepy, které lze navíc aplikovat i na místa, kam to dříve nešlo.
Zážitek z jízdy je do značné míry nepřenositelný a v tomto ohledu prostě musíme počkat, až se nám dostane Gran Turismo 7 do ruky.
Co se týče samotného závodění, vývojáři se k němu paradoxně příliš nevyjadřovali. Když ano, bylo to například v souvislosti s 3D zvukem nebo speciálními hudebními replayi, které se generují na vybranou skladbu. Zážitek z jízdy je ale do značné míry nepřenositelný a v tomto ohledu prostě musíme počkat, až se nám dostane Gran Turismo 7 do ruky. Na úplný závěr jsem si ale nechal jednu potenciálně kontroverzní maličkost – už od představení hry se diskutovalo nad ray tracingem, který má být zastoupen jen v režimech, které – cituji – nevyžadují hráčovu rychlou reakci. Jde o famózní fotomód s realistickými pozadími nebo o opakované záběry, při samotném hraní ale k dispozici nebude. Může se nám to líbit, i nemusí, nabyl jsem však ze State of Play pocit, že Polyphony Digital nechce při prezentování zacházet do detailů a ray tracing – bez vymezení, kde bude a kde nikoliv – zkrátka jen představují jako skvělý prvek a velký pokrok.
Je to za mě ale jediná kaňka na jinak skvěle zvládnuté ukázce, která rozhodně zafungovala tak, jak jsem si dopředu myslel. A tedy přemýšlet nad tím, co budu v nadcházejícím měsíci dělat, než Gran Turismo 7 dorazí. Už jen z čistého zájmu, porovnat hru alespoň po technické stránce s Forzou Horizon 5 na Xboxu.
