Dojmy z Atlas Fallen » Vortex

Po písku surfující dívka a souboj s monstrem. To by byla odpověď, kdyby se mě někdo před pár týdny zeptal, zda mi něco říká Atlas Fallen. Asi bych s tím nedokázal přijít na první dobrou, ale tazatel by asi dvě minuty musel pozorovat, jak se mi kouří z uší, zatímco si usilovně snažím vzpomenout, kde jsem to jen slyšel. Teď už vím, byl to loňský Gamescom a CGI oznamovací filmeček na pohled zajímavého akčního RPG od autorů TheSurge s pěkným vizuálním stylem. Od té doby však bylo zhruba sedm měsíců ticho po pěšině, až letos v březnu oznámili lidé z Deck 13 datum vydání, a posléze médiím nabídli si titul osahat v preview verzi. A tak jsem se rovnou vydal do (asi?) bohy prokletého polootevřeného světa, abych zjistil, jestli tahle hra nabízí víc než jen ženu z traileru, která surfuje po písku a seká nepřátele a je něčím víc, než napodobeninou Forspoken.

Rukavice jsou cool

Ano, nabízí i po písku surfujícího muže, který bojuje s obludami, hledá poklady, stopuje divokou zvěř vyhrabávající poklady a tak nějak obecně popírá gravitaci. Je to dáno tím, že ve hře budeme hrát za muže, ženu nebo možná oba, abychom zachránili svět a prošli příběhem, který vývojáři z pochopitelných důvodů tají a nejsou ani příliš sdílní v tom, jak se to v něm bude mít s postavami. Také výpis, co můžete ve hře dělat, zní bez detailů možná trochu banálně, ale přesto ve mně Atlas Fallen zanechal jakousi naději, že by to nemusel být ve výsledku špatný hack’n’slash. Ano, zápletka je jedno velké klišé, ale věříme, že ponechání příběhových detailů za opnou má své opodstatnění a přijde s nějakými zajímavými zvraty či situacemi. Prozatím jsme se totiž dozvěděli jen to, že protagonista získal superschopnosti díky magické macho rukavici, kolem které by se mohl točit i děj, protože její síla byla příčinou problémů v minulosti. Ale vyhněme se spekulacím, a raději si povíme, co víme.

Sekání ničemu neublíží… tedy…

Stěžejní částí téhle hry jsou souboje. V nich využijete jak superschopností rukavice, tak sekery a čepele umístěné na biči, které lze přehazovat jako hlavní a vedlejší zbraň. Ovládání je pak velmi snadné, jelikož se nabízí běžný a silný útok, speciálky na cooldown a ultimátka na nabití. Zkrátka klasické hack’n’slashové mechaniky. Nevypadá to, že by zde byla komba, ale vzhledem k tomu, že ukázka byla zasazena na začátek hry, může se to získáním nových aktivních či pasivních schopností změnit. Za zhruba čtyři hodiny, jež demo zabralo, jsem se nesčetněkrát dostal do šarvátky s monstry. To by mohlo dávat naději, že o akční stránku nebude nouze, ale vzhledem k tomu, že obludy jsou ve světě umístěné jako v MMORPG, tedy volně se pohybují po určité části a mají omezený okruh pronásledování, souboje s nimi se nejspíš stanou volitelnou aktivitou. Mimochodem, z MMOček si autoři vypůjčili také levely příšer a respawny. V dostupných vedlejších misích jsem pak naštěstí nenarazil na žádný úkol typu „zabij dvacet písečných psů a dostaneš super raritní kousek zbroje“, a doufám, že to takhle zůstane i v plné hře. Příšery jsou ale samozřejmě nedílnou překážkou při plnění úkolů a cílem se stávají pouze při „čištění“ okolí takzvaných Watchtowers, které slouží jako sídlo ničící přírodu v určité oblasti. K nim jsou přidělení kromě obyčejných nepřátel i minibossové.

Celkově mi boj jistým způsobem připomínal God of War – ten v Řecku – tedy neustálé mačkání tlačítek, zaměřování se na nepřátele a využívání úskoků nebo vykrývání.

Během putování jsem narazil pouze na čtyři typy monster. Obyčejné písečné obrněné psy a létající bažanty, které nebylo vůbec těžké posekat během chvíle. A pak na obří langustu a čínského draka, jež představovali minibosse a souboj s nimi byl o něco zajímavější. Pro jejich skolení bylo nejdřív nutné zcela zničit červené části na těle, které lze vidět přímo i díky rozhraní v levém horním rohu, a následně se soustředit na žluté části, které můžete likvidovat dobrovolně s vidinou zisku zajímavého lootu. Celkově mi boj jistým způsobem připomínal God of War – ten v Řecku – tedy neustálé mačkání tlačítek, zaměřování se na nepřátele a využívání úskoků nebo vykrývání, které při přesném použití ochromí protivníka, a tím je snazší mu udělit smrtelné a bolestivější rány. Mácháním sekyrou se navíc dá zcela popírat gravitace, za předpokladu, že přitom vždy zasáhneme bažanta nebo hlavu obří langusty.

Nakonec jsem si vyzkoušel i bossfight, k jehož dokončení ale stačilo pouhých pět úderů a jedno použití ultimátní schopnosti. Těžko říct, jestli to bylo celkově nižší obtížnosti, nebo jsem jen věnoval příliš pozornosti vedlejším úkolům, měl jsem spoustu vybavení a získal i úplný upgrade vylepšené zbroje, ale doufám, že v pozdějších fázích nabídne hra větší výzvu. Jinak bychom se totiž mohli začít bavit o jednom z těch přístupnějších akčních RPG pro všechny generace a typy hráčů, které s sebou ale automaticky přináší jistou nechuť těch, kdo naopak hledají obtížnost. Nemohu ale každopádně tvrdit, že by se mi soubojový systém vyloženě nelíbil, nebo mě nějak nudil, to určitě ne. Mou pozornost si získal nutností být stále v pozoru a líbily se mi také animace, ovšem vykřičník jsem si v poznámkách udělal kvůli jisté monotónnosti bojů. Ať už ve hře narazíte na jakýkoliv typ nepřátel, vždy jde vlastně o to samé, tedy žádná změna taktiky a ozvláštnění je jen díky aktivním speciálním schopnostem.

Posbírej, co můžeš

Ty jsou dalším důležitým herním mechanismem, ke kterému se dostáváte pomocí takzvaných Essence stones, jež se umisťují do zmiňované rukavice. Najdete je v bednách, dostanete je za splnění misí, zabití (mini)bossů a tak podobně. Pro použití se rozdělují do tří stupňů, rozdělených vždy na tři pasivní a jednu aktivní schopnost. Měníte je pak kdykoliv dle libosti a příslušné barvy (červené, žluté a zelené), čímž například zvýšíte udělované poškození, navýšíte si životy nebo se „naučíte“ úplně novým pohybům a útokům. Kameny se dají upgradovat, jen je nejdřív nutné získat dostatek Essence dust (slouží i pro upgrade zbroje a odemykání slotů pro umístění kamenů) a určitých bylinek. Jsou zde pak i kameny, které přidávají výraznější bonusy, ale hra se snaží zůstat v rovnováze a některá vylepšení mohou přijít i se snížením některých jiných veličin.

Aby předmětů nebylo málo, v Atlas Fallen musíte rovněž získávat krystaly, díky nimž se odemykají další schopnosti rukavice. To pak například dovoluje udělat dvojitý dash, díky čemuž se nejen déle udržíte ve vzdušných soubojích, ale především dokážete přeskočit z jedné oblasti do druhé, když zrovna nebude k dispozici most. Respektive bude, ale kdesi na dně rokle, kde vám je k ničemu. No, a pak tu jsou idoly – další unikátní kameny – které mi opět připomněly God of War. Propůjčují trvalé pasivní vylepšení, jako například že ultimátní útok zároveň vyléčí vaše zdraví na základě toho, jak velké poškození udělíte nepříteli. Nesmím ale zapomenout také na obyčejné perky, které slouží pro vylepšování základních schopností, jako je třeba rychlejší surfování pouští po sebrání byliny nebo větší množství obdrženého prachu z padlých nepřátel, což je poměrně praktické. Objevuje se zde i druhá měna v podobě zlata, za kterou se u obchodníků kupují kameny, bylinky nebo kosmetické prkotiny pro upravování vzhledu zbroje, a ačkoliv nemám informaci, že by součástí hry měly být mikrotransakce, nebudu překvapen, pokud se tak stane.

Volní a krásní

Na závěr se dostáváme ke světu jako takovému. Měl jsem sice možnost nahlédnout jen do jedné z jeho částí, ale prozkoumávání podpořené opravdu volným pohybem, působilo skvěle. Hra navíc nezapomíná i na vertikalitu, takže budete skákat po skalách, domech, věžích, chrámech nebo dolech a užívat si příjemné plynulosti. Co se týče aktivit, čeká vás třeba hledání pokladů, ať už skrze útržky map, spojování paprsků z krystalů nebo sledování divoké zvěře, které je ale bohužel docela nudné. Plánek světa naštěstí není plný otazníků nebo jiného harampádí po vzoru her od Ubisoftu, ale i tak budete hledat vyvýšená místa s „majáky“ a popisované zahlcení hrozí. Po zdolání majáků se totiž před vámi zobrazí zajímavosti v oblasti nebo skryté truhly a tajemný hlas předchozího majitele rukavice – provázejícího mě po celou dobu – začne nabádat, aby si tato místa hrdina na mapě alespoň vyznačil.

Titul má nicméně nádherné grafické zpracování a nutno přiznat, že krásnější poušť jsem snad ještě v žádné jiné hře neviděl. Hezky se dívalo i po dalekém okolí, zejména horách a stejně tak jsou dobře propracované i postavy. Na AA počin, kterým se Atlas Fallen tváří být, je to opravdu dobrý výkon, i když jsem narazil na rezervy zejména stran gestikulace postav, které sice naznačují nějaké emoce, ale nedá se v nich nevidět jistou topornost. Potěšila mě i kamera při soubojích, která se umí automaticky vracet za záda postavy, což někdy v jiných hack’n’slash titulech bývá problém, a vzniká pak chaos při hledání hrdiny na monitoru. Samozřejmě občas zlobil technický stav a textury, ale vývojáři mají dva měsíce na vyladění a hrál jsem verzi, která byla jednoduše rozpracovaná. Součástí plné verze pak má být i kooperativní režim a mimo jiné i české titulky. Ani jedno v preview verzi obsaženo nebylo, takže i z tohohle hlediska bude zajímavé do hry se vrátit. Po vyzkoušení ve mně ale zůstává vedle zvědavosti i naděje, že ačkoliv Atlas Fallen zřejmě nebude jasným trhákem, může příjemně překvapit. Spekulace nechme být, v květnu se dozvíme, jak to dopadne.